Blažena Slavíčková

Blažena Slavíčková pocházela z Prahy, původně studovala obchodní školu, ale od dětství zároveň toužila po divadle, takže školu opustila a na různých místech Prahy účinkovala v ochotnických spolcích, souběžně se herecky školila u Anny Suchánkové. Koncem 30. let se přihlásila do filmového komparzu, což jí vzápětí přineslo první nevelké role, například v komedii JARKA A VĚRA (1938) nebo v melodramatu HUMORESKA (1939). Diváci si ji dodnes pamatují jako novomanželku hledající inspiraci pro svatební cestu v komedii KRISTIÁN (1939). Právě při natáčení tohoto filmu si jí povšiml Oldřich Nový, který ji pak angažoval do svého Nového divadla (1939-1942). Na jeho jevišti Slavíčková hrála především komediální role, v roce 1942 hostovala také v Komorním divadle, v letech 1942-1944 našla útočiště v Intimním divadle. Poslední válečnou sezónu před násilným uzavřením divadel byla členkou Divadla na Vinohradech (1944). Souběžně s divadlem Slavíčková nadále hrála ve filmu, do konce okupace se objevila v dalších osmi filmech, převážně komediálního ražení, její role byly ovšem jen epizodního rozměru. Jako herečka divadla Oldřicha Nového se objevila pochopitelně i v jeho filmech, v nichž výjimečně dostala větší, i když stále jen epizodní role (ROZTOMILÝ ČLOVĚK, 1941; VALENTIN DOBROTIVÝ, 1942). Výraznější postavu Dorličky Pálkové si zahrála v komedii POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944). Po roce 1945 Slavíčková hrála v Divadle kolektivní tvorby a v Divadle Voskovce a Wericha, v roce 1948 své působení na divadelních prknech ukončila, pouze v roce 1955 se krátce vrátila do pražské Alhambry. Její doménou se stal především film, v němž dostala okolo 70 rolí, i když se stále jednalo o vedlejší až epizodní role, nicméně díky její participaci na řadě známých titulů si můžeme osobnost této herečky poměrně často připomínat. Do konce 50. let hrála v řadě filmů různých žánrů, točila i několikrát ročně, její doménou byly postavy služebných, úřednic, prodavaček nebo naopak zákaznic. Z dodnes známých filmů té doby můžeme připomenout poštovní úřednici v komedii DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952), sousedku ve snímku PÁTÉ KOLO U VOZU (1957) nebo havířku v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959). S počátkem šedesátých let Slavíčková svou práci pro film výrazně omezila a jestliže v roce 1960 natočila ještě pět filmů, například v roce 1965 již nehrála vůbec. Nadále se ale sporadicky objevovala opět v dodnes populárních komediích (KDO CHCE ZABÍT JESSII?, 1966; SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967), jako dvorní dámu ji můžeme zaznamenat v pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). Spolu s dalšími herečkami své generace hrála ve filmu KONEČNÁ STANICE (1981), definitivně naposledy předstoupila před filmovou kameru v hořké komedii CO JE VÁM, DOKTORE? (1984). Jen výjimečně spolupracovala Slavíčková také s televizí (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 1968; TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975). Blažena Slavíčková zemřela v Praze 21. března 1986 ve věku 74 let.